Slovinsko - historie

Prvními obyvateli Istrijského poloostrova byly ilyrské kmeny. Nejznámější z nich byl kmen Histrů, po kterém dostal poloostrov také své dnešní jméno. V 5. století př. n. l. obsadily část poloostrova keltské kmeny, které přišly ze severu. Za doby římské v 1. - 6. století byly zakládány městské kolonie (Emona - Lublaň, Celeia - Celj, Poetovia - Ptuj aj.). V 7. století patřilo území k Velkomoravské říši. Po rozpadu Velké Moravy zde byl vytvořen první správní celek, tzv. Karantanije. Toto knížectví mělo centrum v Korutanech severně od Klagenfurtu. V 8. století se na území Slovinska šířilo křesťanství. Salzburský biskup Virgil poslal misionáře a střediskem se stalo Maria Saal (slovinsky Sveta Gospa). Zde se do roku 1414 užívala slovinština jako bohoslužebný jazyk. Ve 13. století patřilo území Přemyslovcům. Přemysl Otakar II. dobyl roku 1230 Lublaň a rozšířil svou říši o Korutany a Kraňsko, tedy až k Jadranu a Rijece. Po bitvě na Moravském poli roku 1278 vše připadlo Habsburkům. Vznikla historická území: vévodství korutanské, kraňské (tj. okolí Lublaně), štýrské (tj. okolí Celje a Mariboru) a hrabství gorické, dále Terst s Istrií. Za napoleonských válek bylo území pod francouzskou okupační správou, což posílilo národnostní snahy. Po porážce revoluce roku 1848 se Slovinci sloučili jako spojenci rakouské kontrarevoluce v tzv. Předlitavsku a po vytvoření Rakouska-Uherska část území připadla jako Zalitavsko částečně Itálii a Uhrám. Koncem 80. let 19. století zesílily oboustranné kulturní snahy mezi Čechy a Slovinci. Rozvoji průmyslu pomohlo roku 1849 vybudování železničního spojení mezi Vídní a Terstem, železnice vedla přes Lublaň. Za 1. světové války se bojovalo v letech 1915 - 1916 v okolí Gorice, známá je bitva u Caporetta - (Kobarid), v bojích o Soču padlo asi milión vojáků. Bojů se zúčastnily i jednotky českých legionářů. V roce 1918 bylo vyhlášeno Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. 29. 11. 1945 byla zrušena monarchie a vyhlášena Jugoslávská federativní republika složená ze šesti republik. V čele vlády stál Josip Broz Tito. V roce 1963 vznikla SFRJ - Socialistická federativní republika Jugoslávie. Na domácí frontě musel Tito bojovat proti nacionálním tendencím v Chorvatsku a Slovinsku a snahám těchto zemí o větší decentralizaci, které se začaly projevovat začátkem 70tých let 20. století. Nacionalistické tendence a snaha o decentralizaci po smrti Tita jenom zesílily. Tito zemřel 4. 5. 1980 v Bělehradě. Lavina, která vedla k rozpadu státu, se dala kupředu v roce 1990. V červenci 1990 Slovinský parlament deklaroval svrchovanost Slovinska. Návrh na pokojné a mírové rozdělení země, které předložil prezident Slovinska Milan Kučan, Srbové odmítli. Začátkem roku 1991 se v Chorvatsku a Slovinsku začaly formovat polovojenské milice. V oblastech obývaných Srby i Chorvaty začalo docházet k prvním srážkám. 25. 6. 1991 vyhlásilo Slovinsko a Chorvatsko nezávislost. Slovinsko hned nato vyslalo na ochranu hranice své země vlastní vojenské jednotky, a vojenský konflikt s federální armádou byl na světě. Netrval však dlouho a desetidenní válka po politických jednáních skončila (v této válce padlo 90 Slovinců). Federální armáda se po několika týdnech stáhla z území Slovinska na území sousedního Chorvatska. Od poloviny roku 1992 Slovinsku již nehrozila občanská válka, která zachvátila celé ostatní území bývalé Jugoslávie. 22. května 1992 se Slovinsko stává řádným členem OSN. V roce 2004 se Slovinská republika stává členem Evropské unie. Od ledna 2007 je měnou Slovinska euro.